V základní části, končící zhruba v půlce sezóny, jsme obsadili druhou příčku. Do nadstavby jsme tak vstoupili jako jeden z favoritů v bojích o medaile. To se nám podařilo potvrdit v nadstavbě, kde jsme dokonce poskočili na první místo a vybojovali si tak výhodu do čtvrtfinále. V tom jsme poměrně hladce prošli přes Sokol Pražský a postoupili do Final Four, které jsme měli, jakožto vítězové nadstavby, tu čest pořádat.

Zkušenost s Final Four v kategorii U17 měli někteří hráči již z minulé sezóny. Nicméně loni byla situace odlišná. Do závěrečného turnaje jsme postoupili z předkola playoff a to bylo samo o sobě malé vítězství. Letos jsme byli doma a byli jsme, nebojím se říct, favoritem na zisk titulu. Očekávání a tlak na hráče byl veliký. Avšak, jak jsem již zmínil výše, tato parta má odehrané desítky těžkých utkání včetně těch proti top evropským týmům nebo v reprezentačním dresu.

V semifinále jsme narazili na tradičně silnou NH Ostrava. Od začátku utkání se nám dařilo navyšovat náskok a prakticky celý zápas jsme měli pevně ve svých rukách. To nám umožnilo rozdělit minuty mezi všech dvanáct hráčů a pošetřit energii do nedělního finále. Soupeřem o pohár Mistra ČR nám byli Tygři Praha, kteří ve vyrovnaném semifinále porazili USK Praha.

Proti Tygrům jsme v prvním poločase předvedli naprosto dominantní výkon. Na světelné tabuli svítilo po prvních dvou čtvrtinách skóre 55:26. O Mistrech České republiky v kategorii U17 bylo rozhodnuto.

Rádi bychom poděkovali všem lidem v klubu, kteří nám vytváří nadstandardní podmínky. Všem rodinným příslušníkům, kteří nás celou sezónu podporovali. A já osobně bych rád poděkoval všem kolegům, kteří jsou oporou všem Válečníkům na cestě za jejich sny.