V sobotním zápase proti Pandám z Čelákovic bylo k zápasu připraveno 15 natěšených borců a ti, co nemohli kvůli zraněním, tak stejně dorazili. Zápas to byl pěkný, takový poklidný, a tak to i dopadlo. Naše pátá výhra a radost z dobře odvedené práce.

V neděli nás ale čekali zcela jiný kalibr, a to Sokol Pražský. Klub, s kterým spolupracujeme a který se dlouhodobě pohybuje na těch nejvyšších příčkách. Kluci do zápasu vstoupili bez bázně a hany a kdokoliv na palubovku přišel, tak potvrzoval odhodlání Válečníků – jít si za vítězstvím i v tomto zápase.

Nakonec velmi vyrovnané utkání, ve kterém jsme více času vedli, ale nakonec prohráli o 2 pouhé body. V posledním vteřinách jsme měli i dvě střely na vítězství, ale nespadlo to. Přišlo trochu slz, ale obrovské zkušenosti, které kluci docení později. Bojovali jsme, dřeli, ale někdy stačí maličkosti.

„Osobně jsem moc pyšný na tento tým. Ač jsme šli do EXTRALIGY s mladším družstvem, tak kluci se během sezóny posouvali dál a dál. Stále jsme hráli na plno a ač jsme někdy stáli proti vyspělejším klukům, nikdy jsme nic nevzdávali. Kluci po celou sezónu vytvářeli tlak, snažili se hrát rychle dopředu a jediný a asi největší problém jsme měli s pohybem hráčů bez míče a obecně s pohybem v útoku. Tím, jak jsou kluci mladší, tak jim to ještě dělá trochu problémy, ale to vše se podá. Spoustu věcí jsme museli nahrazovat naší bojovností a já jsem rád, že se nám dostávalo pochvaly za způsob, jakým hrajeme. Věřím, že toto je cesta...! Takže díky klucí a makáme dál!"