Soustředění

Poprvé jsme v létě nevyjeli do Varnsdorfu, kam pravidelně jezdí mládežnická družstva našeho klubu. Zvolili jsme změnu, a to areál v Lovosicích. Nově postavený hotel nám připravil perfektní zázemí včetně výborné stravy. Hala, atletický stadion, beach i bazén jsme měli doslova na pětníku, a tak jedinou vadou na kráse bylo, že jsme se na soustředění nesešli ani v poloviční sestavě, která poté absolvovala sezonu.

Podzimní ligová část

Po dvou společných trénincích jsme naskočili do ligového pelotonu. Věděli jsme, že nás budou čekat ze začátku jednodušší soupeři, takže hlavním úkolem bylo se sehrát, sjednotit pravidla v útoku a dodržovat jednoduché obrané pokyny. Ligovou část jsme zakončili dvěma prohrami, přičemž obě přišli na domácí palubovce. Nutno uznat, že Litoměřice vyhrály naprosto zaslouženě, s HB Basket jsme v oslabené sestavě neproměnili poslední střelu na vyrovnání a prohráli o koš. Pozitivem bylo, že s oběma týmy jsme měli lepší vzájemné zápasy a výsledky s těmito soupeři se počítali do další fáze soutěže – extraligy.

Extraliga

Od února nás čekala extraligová část, která slibovala těžké soupeře, s kterými jsme se na podzim nepotkali (USK, Strakonice, DBaK a Tygři Praha). Kromě USK jsme všechny soupeře znali z loňské sezony, tudíž jsme věděli, s kým máme tu čest poměřit síly. Po vysoké výhře nad USK jsme naprosto propadli v domácím utkání s Tygry. Následující víkend nás čekal výjezd do Strakonic, kde jsme potřebovali bezpodmínečně vyhrát, abychom se udrželi v boji o MČR. Velice vyspělý a takticky vyzrálý výkon nám pomohl k patnáctibodové výhře a udržel nás ve hře. Druhý den jsme zvládli v poklidném tempu zápas v Plzni. Odvety s pražskými týmy byly jako přes kopírák – Tygři lepší, bojovné USK jsme opět porazili. Po bezkrevném výkonu a nečekané domácí porážce s Plzní jsme měli nůž na krku a museli porazit Strakonice, abychom nešli do domácího MČR ze čtvrté pozice na suverénní Žabiny. Zápas jsme i díky velkému oslabení soupeře zvládli a umístili jsme se tedy v extralize A na třetím místě. Na MČR, na které postupují vždy 4 týmy z extraligy A a 4 z extraligy B, nás tedy čekal druhý tým extraligy B a to tým Vosy Sadská vedený zkušeným exreprezentačním trenérem Tomášem Holešovským.

Mistrovství ČR

Od loňského MČR U14, na kterém jsme skončili na čtvrté pozici, jsem cítil z týmu velkou chuť toto umístění vylepšit, nicméně jsme si všichni uvědomovali, že všechny týmy se během tohoto roku zlepšily a čeká nás o dost těžší cesta do semifinále. Velikonoční prázdniny jsme využili k třífázovým tréninkům, zavřeli se do tělocvičny, strávili x hodin na videu a udělali maximum pro to, abychom vosám vrátili loňskou porážku v semifinále MČR. Přípravný camp jsme si zpestřili natáčením pozvánek, paintballem či návštěvou nejlepší střelkyně týmu ŽBL LOH 2028 Natky Svobodové, která holkám dodala notnou dávku sebevědomí.

Do samotného utkání jsme šli s čistou hlavou, s vědomím, že dodržováním taktický pokynů, komunikací v obraně a týmovou hrou v útoku máme šanci uspět.

Po první vyrovnané, a na obě strany nervózní, čtvrtině jsme v druhé periodě odskočili, dovolili soupeři pouze 7 bodů a šli do šaten za vedení 24:38. Poločasové pokyny zněly jasně – neusnout na vavřínech, soustředit se na 100% na každý útok i obranu a připravit se na zónovou obranu soupeře. Ta také přišla, nicméně my jsme vždy našli cestou, jak ji překonat. Dobrý pohyb míče v útoku a nalezení volných pozic na perimetru (celkem 6 trojek za zápas) nám pomohlo navýšit vedení o další 2 body a do poslední části jsme šli s vedením 30:47. Tlaku Sadské jsme i v poslední části odolali, a tak se koncovka dohrávala v poklidném tempu a my zaslouženě postupujeme do semifinále. Velký kredit Válečnicím, které takřka do puntíku splnily dané pokyny a hnány velmi početnou skupinou fandících diváků ubodaly vosy 51:64. Poděkování soupeři za férové utkání, kterých bychom potřebovali odehrát v sezoně více.

V semifinále nás čekali Tygři z Prahy, s kterými jsme se již dvakrát v sezoně setkali. Bohužel i třetí zápas ukázal velký rozdíl hlavně v sehranosti, v širší rotaci a mentální odolnosti. My se drželi poločas (38:30 pro soupeře), nicméně ihned po nástupu do třetí čtvrtiny dal soupeře 10 bodů v kuse a bylo po zápase. My v poslední čtvrtině za rozhodnutého stavu dali velký prostor hráčkám, které toho v pátek tolik neodehrály a pošetřily síly na souboj o bronz.

V nedělním zápase o 3. místo jsme šli na Hradec Králové. S tímto soupeřem jsme se nikdy nesetkali, nicméně jsme věděli, že se jednalo o jednoho z favoritů celého turnaje. Spoléhali jsme také na to, že bude soupeř hlavami dole po těsné semifinálové porážce od Žabin. První čtvrtinu vyhráváme 21:18, nicméně v té druhé jsme absolutně přestali fungovat na obranné polovině a bylo z toho poločasové vedení hostů 31:42. Čekalo nás posledních 20 minut sezony a s tím jsme také nastoupili do druhého poločasu. Zlepšený útok a zvýšená agresivita v obraně začala přinášet ovoce a před poslední čtvrtinu rázem vedeme o 1 bod. Hnáni skvělým publikem zvyšujeme každou minutu vedení a soupeř, notně zaskočený průběhem závěrečné části, začíná být každým útokem čím dál tím nervóznější. My naopak udrželi chladné hlavy a dokázali se prosadit z těžkých pozic. Výhra 85:75 a vysněná medaile!

Obrovská euforie v hledišti i v publiku, na kterou nikdo z nás nikdy nezapomene a zároveň sladká tečka pro Vendy Salakovou, která odehrála poslední zápas v děčínském dresu. My všichni ji přejeme všechno nejlepší do další štace, která bude paradoxně u našeho soupeře v Hradci Králové.

Na závěr několik poděkování.

1) První a hlavní hráčkám v čele s kapitánkou Katkou Adamcovou. Tahle parta si zkrátka medaili zasloužila a já jsem pyšný na to, že mohu tento tým trénovat.

2) Všem rodičům a fanouškům, kteří nás jezdili podporovat po celou sezonu na všechny zápasy a vytvořili holkám domácí prostředí ve všech halách, kde jsme hráli.

3) Spolupracujícím týmu – Basket Varnsdorf, Skřivánek Ústí nad Labem a LYNX Liberec. Díky dlouhodobé spolupráci v rámci mládeže jsme dokázali sestavit tento tým, tudíž je i jejich zásluhou, že mají holky na krku medaili.

4) Vedení klubu BK ARMEX Děčín za to, že pro nás zorganizoval MČR na nejvyšší možné úrovni.

5) A na závěr mojí dlouholeté asistentce Vandě, která byla tou pravou spojkou mezi mnou a týmem. Věděla kdy zvýšit hlas, kdy uklidnit holky, když se tolik nedařilo, a hlavně zvládla po mém boku 4 krásné sezony, během nichž jsme získali bronz na festivalu U12, zlato na festivalu U13, bramboru na MČR U14 a přidali další bronz na domácím MČR U15. Díky Ti!