Matěji, věřil bys někomu, kdo by ti po prvních dvou kolech řekl, že tým U17 postoupí na Final Four EL U17?

Přestože se nám nevydařil začátek sezóny uchytit, tak jak jsme zamýšleli, jsem stále věřil, že se jedná pouze o ojedinělou chybu, kterou ve zbytku sezóny nahradíme, jenže chyb bylo nakonec více, než jen jedna, přesto jsem od začátku přípravy věřil, že máme na to hrát o medaile, a to mě doprovázelo až do konce.

Sezóna pro tým nezačala nejlépe. Čím myslíš, že to bylo?

Jak jsem už říkal, očekávali jsme podstatně lepší začátek a zbytečně jsme podcenili naše soupeře, kteří nám připravili hořký začátek. Dalším faktorem mohla být naše nesehranost a až velký nepoměr střel z dálky a nájezdů.

Nakonec jste však v samém závěru základní části sahali po senzačním postupu do elitní osmičky.

Ano, v dalších zápasech, které probíhaly ve zbytku základní části jsme ukázali, že se s námi musí počítat i do dalších bojů, jenže kvůli promarněnému začátku se nám nepovedlo uhrát dostatek bodů pro postup do první osmičky, tak jsme odehráli několik kvalitních utkání v nadstavbě B, kde jsme skončili celkově druzí.

Věřil jsi, že můžete z předkolo play-off postoupit přes Snakes Ostrava do samotných vyřazovacích bojů?

Vždy věřím, že můžeme vyhrát a jsem si jistý, že to tak má i celý tým. Jelikož jsme brali přípravu na utkání až moc lehkomyslně a nebyli jsme moc soustředění, tak jsme hned v prvním zápase série utrpěli porážku (69:65). V druhém utkání v Děčíně se nám dařilo podstatně více, kdy jsme za velké podpory fanoušků, za což bych všem velmi rád poděkoval za celý tým, vyhráli rozdílem o devět bodů (80:71).

A poslali jsme sérii do třetího posledního utkání, ve kterém nám pomohli rodina, fanoušci ještě více, než kdy jindy a dokázali jsme postupně navyšovat skóre až do finální výhry, celá tato série pro nás byla dost náročná jak už fyzicky tak psychicky kvůli dlouhému cestování a veliké frekvenci hry.

Jak jsem již zmínil, družstvo U17 postoupilo na historicky první Final Four EL U17. Dokázali jste z 8. místa přejít přes 1. Sršně Písek.

Po odehrané sérii se Snakes jsme byli všichni rádi, ale věděli jsme, že je to jen další krok k našemu cíli – Final Four. Jelikož se dohrávala ještě série USK Praha – BA Nymburk, tak jsme ještě dva dny čekali na našeho dalšího soupeře, kterým se po výhře USK stali Sršni Písek, se kterými jsme v základní části prohráli obě utkání velkým rozdílem.

V prvním zápase v Písku se nám nedařilo přejít jejich obranu a tak jsme už v poločase prohrávali o 14 bodů, do konce zápasu se nám nepovedlo snížit rozdíl a tak jsme ke konci zápasu prohráli ještě větším rozdílem, než v základní části.

Série pokračovala v Děčíně. Děčínští nám opět pomohli, už od začátku zápasu v nás byl jiný zápal než v prvním. Fanoušci nás hnali do několikanásobnému odskoku, který ale Sršni stahovali a tak se rozhodlo až v posledních minutách čtvrté čtvrtiny, kdy náš poslední úprk odstartoval Heky v páté minutě, poté jsme chytli náš poslední dech a z +1 utekli až na koncových +15. Opět jsme poslali sérii, ve které jsme nebyli favoriti do třetího rozhodujícího utkání.

Poslední zápas byla bitva o umístění ve Final Four, kterou většinu zápasu bodově vedl Písek. Poločas byl opět pro Písek tentokrát o 13 bodů, ale opět jsme se kousli a druhý poločas jsme začali hrát opět naši hru, ke konci třetí čtvrtiny to bylo o 1 bod a pak nastala závěrná tahanice, kterou se nám povedlo vyhrát až v posledních vteřinách.

Po nepovedené šestce jsme vedli o 1 bod, ale Sršni měli míč a zbývala méně, než jedna vteřina do konce utkání. Myslím, že budu mluvit za všechny, když řeknu že to byl velmi silný okamžik. Povedlo se nám ubránit poslední výhoz. Písklo se a takový nával štěstí jsem zažil naposledy v U15, když se nám povedlo vyhrát MČR. Ještě jednou bych chtěl poděkovat Píseckým za odehrané zápasy.

A co ona pověstná týmová chemie?

Tak asi to bude jako v každém týmu, ale celkově si myslím, že jsme většinou za jedno. Přestože to tak někdy nevypadá, tak si kryjeme záda a věříme si. Samozřejmě, že to někdy kolísá pokud se něco nepovede, ale ve finále je to pak jen občasná kritika, která vede k lepším výkonům jednotlivých hráčů, z čeho vyplívá zlepšení výkonu celého týmu.

Celou sezónu Vás podporovala velmi početná skupina, která nebyla přítomna pouze na domácích zápasech, ale vidět a slyšet byla také na venkovních zápasech. Mohl bys prozradit, kdo všechno s týmem na zápasy jezdil a přidat také nějakou perličku z cest?

Jak jsem už zmiňoval, chtěl velmi poděkovat všem co s námi byli od začátku sezóny a hnali nás dopředu, až ke koncovému Final Four. Na domácích utkání nás podporovalo mnoho fanoušků od nejmladších baskeťáků z Děčína až po jejich rodiče a prarodiče. Jsem si jistý, že se určitě atmosféra vytvořená v Maroldovce líbila i soupeřům.

A ani na venkovních zápasech nechybělo hlučné „Děčín!“, které tvořili převážně rodiče a sourozenci. To byl také náš hlavní motor v posledních zápasech sezóny, kde jsme nestačili ve Final Four na Pardubice ani NH Ostravu.

Perličku? No myslím, že další motivací mohla být sázka od Jacoba Forra, který řekl že pokud vyhrajeme v play-off proti Písku, tak na Final Four přijde jako Ceasar. To si myslím že je taková perlička, co se až tak často neděje.

Domníváš se, že byste se bez této podpory dostali tak daleko?

Fanoušci jsou pro nás šestým hráčem, nedovedu si představit zápas, kde bychom neměli náš skvělý fanklub, který nás žene dál a dál v každé minutě sezóny, ať už jsme dole nebo nahoře.

Závěrem bych se tě rád zeptal, jak budeš na uplynulou sezónu vzpomínat a jestli je někdo, komu bys touto cestou rád poděkoval.

Tahle sezóna pro mě bude nezapomenutelná, jelikož příběhy které tvoříme s týmem jsou nesmrtelné. Navíc Final Four nám přidalo mnoho dalších vzpomínek a postupně se tvoří i další. Chtěl bych ještě poděkovat hlavně všem mým spoluhráčům, se kterými jsem trávil tolik času, dále ještě našim trenérům, kteří jsou s námi velkou část roku, jsou pro nás mentory ať už v basketbalové kariéře, tak v normálním životě.

Velké poděkování patří také celé organizaci, ve které máme tolik možností a pomáhají nám psát tyto příběhy, všem soupeřům, se kterými jsme v této sezóně odehráli zápasy a umožnili nám se posouvat a zlepšovat se. A v nakonec ještě jednou všem, kteří s námi byli a věřili nám, fandili a pomáhali nám se posouvat. Všem rodičům, sourozencům, přátelům a fanouškům.